K soutoku Moravy a Dyje trochu jinak
20. 4. 2008
Už delší dobu jsem plánoval prověřit trasu k soutoku na slovenské straně, podél řeky Moravy z "vnější" strany.
Tak jak jsme se včera domluvili, dnes se stalo. Milošovy "kočky" se nějak vymluvily, a tak jsme jeli sami. Tedy v 10 na pěší, ještě jsem si koupil sušenky a START. Po asfaltce po staré lanžhotské do Lanžhota a na hranici se SR, což je řeka Morava. To bylo 15 km a na mostě sdílný policajt, zakrátko jsme se dozvěděli jak opravoval střechu na baráku a snad bychom tam byli ještě teď... rozloučili jsme se, popřál nám dobrou cestu a už jsme prchali po hezkém povrchu ochranné hráze.
Aby to nebylo tak nudné, Miloš navrhl cestu popři řece a tak jsme se probahnili na ni. Cesta byla blátivá, a když ne blátivá tak plná výmolů, kaluží nebo mokré trávy po kolena. Postupně přibýval i písek a kola začly být pěkně těžké a jízda ještě těžší.Tak to trvalo až do 19. km s tím rozdílem, že už nebylo tolik bláta, páč obsah písku v půdě se pohyboval od 28 do 49%, někdy i 98. Kupodivu nikdo nebrblal a teprve teď jsme ocenili, že nejsou s námi baby. Nakonec jsme zase najeli na původní asfaltku, kde jsme si vyjasnili směr (já jsem pořád mířil na opačnou stranu) ale navigátor Miloš mě přesvědčil, že se mýlím a jelikož už tady kdysi byl, dal jsem na něj. Po pár km přišel most-zkratka a za ním byl říční kilometrovník 51, tedy jsme pokračovali až po km 48, abychom zjistili, že jsme patrně soutok minuli a tak jsme se kousek vraceli zpět. Tam byla odbočka na louku s Řopíkem a asi po 1 km jsme narazili na asfaltku-signálku a po kratším bloudění tedy přímo od řopíku přes ni po lesní cestě mírně doleva a za chvíli tu byl soutok v plné své kráse... Na tachometru bylo 27 km a něco.
Zde jsme pofotili, posečkali, pokecali... Pro soutok je - jak jsem se zmínil už před rokem - typické, že na české straně je hafo turistů, na slovenské 2 až nikdo a na rakouské - kromě loupeživých rybářů - ani noha. Mám zato, že oni uznávají své hranice mnohem dál než jen po střed řeky...
Na soutoku je na slovenské straně socha "obcujících ufonů", a teprve tady jsem pochopil, že to je série 12 soch podél Dyje, a tedy to je umělecké dílo (!) a ne kýč, jak jsem kdysi zmínil o podobné soše na Pohansku... no ať si to každý přebere jak umí.
Cesta zpět byla už po té dobré cestě až k hranicím. To jsme měli v nohách 38 km a normálně bychom za 15 km byli doma..Tady však Miloš zmínil, že "nedaleko" odsud je perfektní a zajímavý ranč pro zbloudilé cyklisty. Tak jsme se vydali podél Moravy směr Hodonín... po 3 km jsem už měl obavy, že dojedeme až do Hodonína, navíc cesta byla čím dál horší a mizernější plna větších šutráků a mám za to, že sem, navzdory hezkým zážitkům, mě už nikdo nedostane. Opět - stejně jako "stezky" u Nesytu- jakoby to nebyla hlavní cyklotrasa Morava, ale nějaká traktorka plná kamení či co..
No, zapomněl jsem, že nejsem v Rakousku a alespoň jsem se probudil.. už se nedalo vrátit zpět a tak po 5,6 km konečně odbočka na onean kýžený ranč... musím říct, že tady bylo opravdu příjemně a hezky, hned na začátku nás přivítala "delegace pejsků, kteří se s náma hned zkamarádili, a to jsme neměli sebou ani buřta :-)) Tady jsme trochu spočli, pofotili, pojedli, dali něco na zapití žízně a pak už druhou stranou, kousek po perfektní tzv.Anglické aleji, která je klikatá zřejmě kvůli těžbě dřeva a pak betonkou do Lanžhota. Z Lanžhota jsme zamířili ještě na Pohansko a na Pohansku byla poslední zastávka. Kilometrů 55, lidí milión, ostatně jako vždy za hezkého počasí.
Pak následovala rychlovka domů, to už byla brnkačka. Ujel jsem 63 km.
Díky Milošovi za navigaci a společnost, bez něj tam bloudím ještě dnes.
Poznatky z této cesty:
- Pojem "nedaleko" - podle Miloše - se rovná vzdálenosti 5,6 km :-))
-Cesta je zajímavá, je tam hezké okolí lužního lesa, plno jezírek, tůněk, potůčku a slepých ramen řeky s krásou co k tomu patří. Ovšem chybí tady klasika- čápí hnízda.
- Stav stezky na české straně Moravy je bída a utrpení
- Cyklostezka podél Moravy na slovenské straně(a prý až do Bratislavy): zpevněná, udržovaná hrubší asfaltka.
- Stezku u řeky, po hrázi, jenž je mizerná nebo žádná, nedoporučuji.
- A ještě jeden poznatek od "bratov Slovákov": cyklistické značky nic neříkající, značení slabé, mizerné až žádné; značení soutoku žádné. Zlatý KČT!
Kdo tam bude tedy chtít zavítat a chtěl by poradit, ať se mě zeptá.
FOTO
Tak jak jsme se včera domluvili, dnes se stalo. Milošovy "kočky" se nějak vymluvily, a tak jsme jeli sami. Tedy v 10 na pěší, ještě jsem si koupil sušenky a START. Po asfaltce po staré lanžhotské do Lanžhota a na hranici se SR, což je řeka Morava. To bylo 15 km a na mostě sdílný policajt, zakrátko jsme se dozvěděli jak opravoval střechu na baráku a snad bychom tam byli ještě teď... rozloučili jsme se, popřál nám dobrou cestu a už jsme prchali po hezkém povrchu ochranné hráze.
Aby to nebylo tak nudné, Miloš navrhl cestu popři řece a tak jsme se probahnili na ni. Cesta byla blátivá, a když ne blátivá tak plná výmolů, kaluží nebo mokré trávy po kolena. Postupně přibýval i písek a kola začly být pěkně těžké a jízda ještě těžší.Tak to trvalo až do 19. km s tím rozdílem, že už nebylo tolik bláta, páč obsah písku v půdě se pohyboval od 28 do 49%, někdy i 98. Kupodivu nikdo nebrblal a teprve teď jsme ocenili, že nejsou s námi baby. Nakonec jsme zase najeli na původní asfaltku, kde jsme si vyjasnili směr (já jsem pořád mířil na opačnou stranu) ale navigátor Miloš mě přesvědčil, že se mýlím a jelikož už tady kdysi byl, dal jsem na něj. Po pár km přišel most-zkratka a za ním byl říční kilometrovník 51, tedy jsme pokračovali až po km 48, abychom zjistili, že jsme patrně soutok minuli a tak jsme se kousek vraceli zpět. Tam byla odbočka na louku s Řopíkem a asi po 1 km jsme narazili na asfaltku-signálku a po kratším bloudění tedy přímo od řopíku přes ni po lesní cestě mírně doleva a za chvíli tu byl soutok v plné své kráse... Na tachometru bylo 27 km a něco.
Zde jsme pofotili, posečkali, pokecali... Pro soutok je - jak jsem se zmínil už před rokem - typické, že na české straně je hafo turistů, na slovenské 2 až nikdo a na rakouské - kromě loupeživých rybářů - ani noha. Mám zato, že oni uznávají své hranice mnohem dál než jen po střed řeky...
Na soutoku je na slovenské straně socha "obcujících ufonů", a teprve tady jsem pochopil, že to je série 12 soch podél Dyje, a tedy to je umělecké dílo (!) a ne kýč, jak jsem kdysi zmínil o podobné soše na Pohansku... no ať si to každý přebere jak umí.
Cesta zpět byla už po té dobré cestě až k hranicím. To jsme měli v nohách 38 km a normálně bychom za 15 km byli doma..Tady však Miloš zmínil, že "nedaleko" odsud je perfektní a zajímavý ranč pro zbloudilé cyklisty. Tak jsme se vydali podél Moravy směr Hodonín... po 3 km jsem už měl obavy, že dojedeme až do Hodonína, navíc cesta byla čím dál horší a mizernější plna větších šutráků a mám za to, že sem, navzdory hezkým zážitkům, mě už nikdo nedostane. Opět - stejně jako "stezky" u Nesytu- jakoby to nebyla hlavní cyklotrasa Morava, ale nějaká traktorka plná kamení či co..
No, zapomněl jsem, že nejsem v Rakousku a alespoň jsem se probudil.. už se nedalo vrátit zpět a tak po 5,6 km konečně odbočka na onean kýžený ranč... musím říct, že tady bylo opravdu příjemně a hezky, hned na začátku nás přivítala "delegace pejsků, kteří se s náma hned zkamarádili, a to jsme neměli sebou ani buřta :-)) Tady jsme trochu spočli, pofotili, pojedli, dali něco na zapití žízně a pak už druhou stranou, kousek po perfektní tzv.Anglické aleji, která je klikatá zřejmě kvůli těžbě dřeva a pak betonkou do Lanžhota. Z Lanžhota jsme zamířili ještě na Pohansko a na Pohansku byla poslední zastávka. Kilometrů 55, lidí milión, ostatně jako vždy za hezkého počasí.
Pak následovala rychlovka domů, to už byla brnkačka. Ujel jsem 63 km.
Díky Milošovi za navigaci a společnost, bez něj tam bloudím ještě dnes.
Poznatky z této cesty:
- Pojem "nedaleko" - podle Miloše - se rovná vzdálenosti 5,6 km :-))
-Cesta je zajímavá, je tam hezké okolí lužního lesa, plno jezírek, tůněk, potůčku a slepých ramen řeky s krásou co k tomu patří. Ovšem chybí tady klasika- čápí hnízda.
- Stav stezky na české straně Moravy je bída a utrpení
- Cyklostezka podél Moravy na slovenské straně(a prý až do Bratislavy): zpevněná, udržovaná hrubší asfaltka.
- Stezku u řeky, po hrázi, jenž je mizerná nebo žádná, nedoporučuji.
- A ještě jeden poznatek od "bratov Slovákov": cyklistické značky nic neříkající, značení slabé, mizerné až žádné; značení soutoku žádné. Zlatý KČT!
Kdo tam bude tedy chtít zavítat a chtěl by poradit, ať se mě zeptá.
FOTO