Moravská cyklotlupa

Tož, jelikož nám sobota propršela, jsme se domluvili, že když bude dnes alespoň trochu hezky, vyrazíme na kolo. A jakože bylo, tak jsme se domluvili s Aničkou zas na ty dobře utajené loďky, které, jak se dalo očekávat, nebyly a tak jsem měl v rukávu náhradní program na letiště Ladná, což bylo předesláno Milošem a tam taky v hodině nejvyšší naše téměř kompletní břeclavské jádro dorazilo. To zrovna končil svou exhibici L29, který odlétl někam domů zároveň za prvních kapek deště, který se kvapem ze západu blížil. Stihli jsme jakž-takž zaparkovat pod okap a v suchu si lebedili a navyše Anička nezapomněla s sebou Teletabís, tak kromě mokrých nožek obešla docela dobře. Miloš se prý zašil k někomu do auta a já našlapoval zvysoka, takže jsem přežil také v suchu.
Po dešti pokračoval program, m.j. např. seskok paragánů nad našimi hlavami, vzlet větroňů, či akrobatické lety. To už jsme zároveň plnili Pivní mušku 3, a po ní jsme pokračovali, už bez Miloše, který měl trochu jiné plány na odpoledne, na další cíl- Janohrad, tentokrát přes Ladenský most. Cesta po dešti byla kupodivu přijatelná, na Janohradě vysvitl Oskar jakoby se nechumelilo, Anička přesušovala ponožky (Zdenula jí dobře radila, aby si nosila náhradní), mezitím Verča podávala průběžná hlášení z práce, my se slunili a posléze jsme vyrazili neznámo kam.
Tedy nejdříve směr park, tam ale bylo bahno a tak jsme otočili a spoléhali se už jen na asfalt, po cestě jsme ještě škubali kopřivy a u Kančí obory, jelikož bylo ještě hafo času a relativně teplo, jsme se rozhodli ještě zajet na Pohansko. Chtěl jsem ještě kousek dál, ale Anička takticky, že spočneme a tak jsme spočli a prokecali zbytek hezkého dne, pak Oskar zalezl a začalo být chladno a to už jsme tam byli poslední a to byl zároveň signál k ukončení akce, tedy jsme se střelhbitě vraceli zpět a v pohodě jsem stíhal i hokej.
Nu što, vsjo charašo, nakonec i ten hokej s Rusama, skoro jako v ´68., tak co víc si přát. Éto vsjo. FOTO
Pavel