Moravská cyklotlupa

Tak vážení a milí tlupáci a tlupačky, konečně mám trošku klidu a podělím se s Vámi o pár zážitků z dovolené.

S Verčou jsme si pěkně dopředu, už začátkem roku, co kdyby to někdo vykoupil a na nás nezbylo, zamluvily a hlavně zaplatily dovolenou koncem prázdnin u „móře“. Verča světaznalá a protřelá vybrala, kam by to bylo nejrozumnější a já se podřídila. A nastal ten správný čas a my odjížděly. Čím víc se blížil termín odjezdu, tím jsme více a více diskutovaly, co si vzít a co je zbytečné. Jediné, co jsme nepovažovaly za zbytečnost, bylo jídlo a nějaká ta lahvička alkoholu – co kdyby náhodou některá z nás potřebovala „první pomoc“. Když jsme zabalily potřebné, tak já zjistila, že můj kufr váží tak nějak trošku nad limit (36 kg) a měla obavu, aby mě s tím vůbec vzali do autobusu. Ovšem to bych nebyla já, kdybych si neporadila. Při otázce: "Probůh co tam vezete?“, jsem pohotově odpovídala: „Mně se neptejte, tuhle kolegyně ta vám otázku zodpoví“ a měla jsem klid a Verča ať si vysvětluje neeeeeeeé :). Akorát každý řidič prohlásil, že teda tohle ještě nikdy nevezl. Jinak cesta pohodová. Sem tam jsme si preventivně lokly medicíny v pleskačce . Na místě, po příjezdu jsme se brzy zabydlely. První den jsme odpočívaly po cestě, ale v neděli už jsme pádily chytat bronz na pláž. Kromě ponděli, kdy tedy padaly provazce vody a já už si v duchu říkala, že to není možné – kam já přijedu všude lije i kdyby tam sto let nepršelo, byl nakonec každý den sluníčkový až do konce pobytu.

Náš každodenní program byl: probuzení kolem půl desáté, pak snídaně – připravovala Verča, a tak zhruba za hoďku už jsme ležely na pláži a chytaly sluneční paprsky. Vracely jsme se domů po páté odpolední, uchystala jsem večeři na vidličku, po ní kafíčko, upravit se a šupajdá si to před sedmou do historického městečka za památkami, na zmrzlinu, potěšit oko, koupit chleba na snídani druhého dne. Zpět jsme se vracely po desáté noční a každý den jsme se zdokonalovaly v karetní hře zv. Žolík asi do půlnoci a pak následovalo noční čtení, záchvat smíchu a usnutí.

Dovolená jinak skvělá, žádná ponorka se nekonala. Zařídily jsme si ještě aspoň jeden výlet lodí: okružní jízdu po moři na ostrov Rab a Pag.

A jeden nezapomenutelný zážitek z pláže:
Časově jsme to měly rozplánováno a jak jsme zaslechly v dáli hlas mladíka : Bombolone, bomboloneeeeeee, šiškeeeee, friškeeeeeeeee, kobližkeeeeee - už jsme věděly, že se blíží čas na odpolední svačinku – typická velká kobliha s náplní – šokolade, marmeládě, vanile… každý den jiná.
Anička