Moravská cyklotlupa

Jak bylo předesláno, i dnes se sešlo zdravé jádro, leč málem neúspěšně. Pánská odnož se totiž neozývala a málem bych hnípal doma, když mě zachránila Verča a vytáhla na Pohansko. Prvotní pivko u Ludvy padlo na žízeň, pak jsem škubal u Aničky třešně a tahle kombinace nevěštila nic dobrého, zvláště podle toho, co následovalo...

Aničku jsme totiž probudili velmi brzy a tak jsme si vyslechli výtky, že se máme ozvat s předstihem. A to jste ještě neviděli pohled na rozespalou a pokrčenou tvář :)) Naštěstí jsme to vyžehlili tím, že jsme jí pomohli očistit jahody, které na ni čekaly od včera. Odměna byla sladká v podobě koktejlu. Pak jsme spustili karban jako obvykle, tentokrát nás obehrála Verča a my jen zírali, jak to umí kamuflovat. Prý nejde karta... Mně prohra po včerejší výhře ani nevadila, Aničce se nakonec taky podařilo čestně zavřít, i když s pomocí Boží a dvou žolíků. Takové Pyrrhovo vítězství, které by mě snad ani netěšilo. Ale u ní se to prý počítá. Nicméně, Aničko, budeš se muset nad sebou vážně zamyslet :))

Parádní den jsme zakončili cestou do Valtic, po cestě jsem taky nezahálel a našel pár pěkných pýchavek k tomu choroši, co jsem vezl z Pohanska. Taky třezalku a poslední vzorky bezu, a nezapomněl jsem na pár ořechů na tu ořechovici, kterou budu vyrábět. A jelikož podobný úmysl má i Anička, bude tedy dvorní degustace jak vyšitá. Nakonec jsem objevil ještě další třešeň a doplnil břicho doplna.

Vražedná kombinace dnešních poživatin se začla ozývat, ale já jsem na cesty vybaven, i když to nebylo třeba a vydržel jsem až domů. Tož, tak!

Pavel