Moravská cyklotlupa

Jak bylo řečeno, ukuli jsme včera ve vlaku další akci na dnešní prosluněnou neděli. Nejdříve chtěl Miloš do Mikulova, já na soutok, po konzultaci s Ivanou padlo rozhodnutí na mou stranu a tak v pravé poledne za zvonění zvonů sedím u Poštorenského kostela. Již přijíždí Ivana s dětmi, čekáme na Miloše, který dospává a padají nám na hlavy kaštany. Jako vždy ten, co to má nejblíž, přichází poslední, pak sedáme na kola a jedeme pod Fr. rybník zadní cestou na Pohansko, zámeček ale necháváme na cestu zpět a zastavujeme u Lán, kde ukazuji děckám kešku. Nadchlo je to a hned se zapisují :)) Pak jedeme podél Signálky dál, Ivana je dnes ale nějak sdílná a jako obvykle - ženská, když začne mluvit, tak zapomíná šlapat, ale furt lepší než Anička, která se i zastaví :)); děcka pořád ujíždí a my je pořád hledáme :)). Přijíždíme již k soutoku, také hafo lidí se tam hrne, cesta dnes parádní, v lese vytvořena náhradní a na cípu se společně fotíme a krátce kocháme. Pak hledáme poklad na soutoku, bod patří mně, cesta zpět pak jde naší oblíbenou spojkou přes Cahnovský prales, občas se zastavujeme a zanedlouho jsme opět u Lán, pak Pohansko, kde u bunkru lovíme a taky lovíme další dva nové poklady. První objevila Lucka, pak u dalšího stromu jsme marně prohledávali všichni, už se zdálo, že zde přenocujeme, nakonec jsem slavil úspěch já. Pak zasloužená odměna u Ludvy, dvojitá kofola nebo pivo, to už je skoro pět hodin a Ivana je pořád klidná, jakoby ji čekal za rohem vrtulník. Pak vyrážíme a doprovázíme ji valtickým lesem, předtím ještě zkouším tvrdost patníku a své hlavy, obojí vydrželo a jde se dál, to už se zmráká a kdybych měl baterku, určitě bych jel po Hlohovec. Takhle ale prchám a jsem rád, že ještě za šera dojíždím domů. Miloš prchl o kapánek dřív dojíst to nedělní kuře, od kterého jsme ho v poledne vyrušili :)) Dal jsem tedy 65 km, Miloš dnes o něco míň, Ivana s dětmi dobrou stovku.

Paráda, soutok jsme si soukromě uzamkli a tak může klidně již zítra sněžit, dnes to šlo ale nalehko a v sandálech, příjemný teplý sluneční den, jakoby ani nebyl říjen. Díky všem za společnost, děcka poctivě šlapaly, i když prý Lucka brblala a moc se jí nechtělo natruc tomu, že má měsíc zaracha. Jirka zas každých pět minut volal své kočce do Ostravy, Ivana se zlobí, začátek měsíce a už probendil celé kapesné, ale což, když ji miluješ, není co řešit, jak praví reklamní slogan. Nicméně, dnes jsem získal do klubu dva nadějné kačery a pokud vyjde ta Pálava, tak se Ivana s děckama také připojí a to se cení. Tož, tak!

Foto Miloš.