Moravská cyklotlupa

Nápad na tuto výpravu se zrodil ještě v dřevních dobách cyklotlupy, dokonce jsme učinili i hrubý průzkum, ovšem již jaksi nikdy nezbyl čas a odvaha udělat to pořádně. Mezitím jsme ovšem omladili vozový park, taktéž jsme víc vytrénovaní a zkušenější. Na tu pravou dobu jsme si museli počkat a ta přišla zrovna dnes.

Teď přeskočím knižní úvod a jdime přímo do víru událostí. Ještě za hluboké noci jsme se vypravili temným lesem s Milošem do Hlohovce, kde jsme za rozbřesku pozorovali ptáky na jedné zajímavé akci. Zážitek to byl jedinečný a krátce po návratu už volala Anička, a že co a jak; bylo domluveno a pak už jsem stepoval na nádraží, vyhlížejíc Karla. Hned se vyrazilo a na Pohansku už nás očekávala Anička s plnou polní a pokračovalo se dál. 

Cesta vedla podle plánu do Rakouska zelenou hranicí, pak po hrázi, místy podél řeky a tak různě, někdy se bloudilo, to v případě, ža vedlejší "zkratka" vypadala lépe jak oficiální trasa, pak jsme podle očekávání zůstali viset v slepém rameni, džungli či písku. Ale zase to nebylo tak nudné, že?

Po čase jsme ale přecijen dorazili na soutok "A", kde byl nařízen dlouho očekávaný oběd a kochání. Budu stručný, tedy po obědě, v luxusu u kafe a jiných dobrot od Aničky - a kýžené pauze - se jelo dál. Netrvalo dlouho a už jsme přejížděli hranici, tentokrát legálně, a na dlouhou dobu přestala sranda, páč u našich slovenských bratov je zakázáno se smát, mít wolkmena na uších, jezdit lesem a jsou přikázány přilby a odrazové stopky na zádech. Prý od Nového roku aj pro pěší .

My ovšem tohle vše nevnímali a těšili se na další štaci, která záhy následovala a - opět po neznačené cestě, kde měli problém i domácí - jsme už obdivovali soutok "SK", včetně legendární sochy, která je od určité doby "vylepšená". Nojo, doba se mění, ale lidi jsou stejní :)). Zde jsme se již tak nepoflakovali, páč jsme měli ještě víc než půlku cesty před sebou a víc než půlku času za sebou, a vzhledem k pokročilému času začal být cíl našeho putování ohrožen. Tentokrát už jsme Aničku nechávali pozadu, páč jsme zjistili, že když je vpředu, zvolňuje tempo a to dost podstatně, resp. si drží to své. :)). Ale pak jsme zastavili a oddechli si, a jen co dorazila, jelo se dál . Cesta byla dlouhá jak Lovosice, ale jednou stejně musela skončit a my se ocitli v zemi krále šaška, kde se sice krade taky, ale s úsměvem a říká se tomu braní na památku. Čekaly nás ovšem již lepší cesty a my jsme ještě víc zrychlili, díky čemuž jsme podstatně "vylepšili průměr" (Aničce bylo vědecky vysvětleno). Pak jsme škubali medvědí česnek, který jsem objevil nedávno a jenž se vyskytuje pouze na jediném místě, zato vydatně...

Soutok "CZ" byla naše poslední meta a tu jsme dosáhli ve vynikajícím čase, kde byla dlouhá pauza, dojedly se všechny zásoby, odborně jsme posoudili stav vody, břehů a vegetace a když už nikde nikdo nebyl, tak už se muselo prchat, abychom stihli ještě za světla domů. I cesta zpět byla zajímavá, jeden menší brod, který jsme úspěšně zdolali, taky jsme ještě o krapět zrychlili  a už jsme klábosili na Pohansku, kde byla závěrečná řeč. Každý řekl stručně své dojmy, shodli jsme se, že to byla akce výjimečná, opakující se při dané konstelaci maximálně jednou za deset let.

Závěr

Díky rychlým nohám, kvalitní přípravě a dobré společnosti jsme dosáhli jedinečného cíle - dostat se k soutoku ze všech stran. Pomohla též dobrá kondice, na které jsme pilně pracovali, a mohli jsme tak velkou část dne strávit pozorováním přírody či odpočinku a povídání. Osvědčila se též dobrá navigace; zkušenosti z minulé výpravy byly také k nezaplacení. Příznivý byl i vývoj vegetace a stav vody, páč některé úseky, jež jsme překonali, byly evidentně donedávna pod vodou a ještě před týdnem, nebo o den později, bychom cíle nedosáhli... lebeda ještě nevyrostla... komáři nebyli... klíšťata taky nee...ideální teplota, lehký větříček... zázrak! Karel se projevil jako společenský a galantní parťák a podle všeho jsme se neviděli naposledy. Nutno poděkovat též Aničce za kafe a dobroty, s nimiž se tahala jaksi navíc, čímž vytvořila domácí atmosféru a potvrzuje tak svou pevnou pozici proviantního náčelníka, a taky trpělivost, s kterou v tichosti poslouchala chlapské keci - (samozřejmě převážně stesky k babám a tchýním obecně i konkrétně, a pod.), páč jsme byli jaksi v převaze - myslíc si zajisté své.

Pavel

Výbava proviantního náčelníka

Trasa výpravy

FOTOALBUM