Moravská cyklotlupa

Po nedělním odpočinku na velikonoční pondělí se část zdravého jádra domluvila, že si vyrazí na již avizovanou vyjížďku na Rybniční zámeček. Usoudila jsem, že je třeba i trochu kultury a spojit dobré s užitečným není nikdy špatné. Rybniční zámeček se pro veřejnost otvírá pouze dvakrát do roka a to na velikonoce a v čase adventním. Počasí se ráno vyklubalo přímo ukázkové. Sluníčko svítilo a Verča po probuzení kolem deváté avizovala, že má konečně volno a může se vyrazit. Tichou poštou jsem to poslala dál k Pavlovi. Čas jsme zvolily před dvanáctou, abychom dali možnost jedinému zástupci mužského pohlaví, aby si tedy na to velikonoční pondělí taky přišel na své a jednou za rok mohl beztrestně „vyšlahat“ ženské (nemůžeme přeci říct, že jsme to zvolily záměrně s obavou jak nikdo nepřijde na „šlahačku“ bez mladého proutku tak můžeme do roka uschnout). Opět jsme vyráželi jako „svatá trojice“ Pavel, Verča, Anička.

Zvolili jsme trasu nám docela známou z pivních mušek . Pro jistotu jsem přibalila deku a karty. U Janohradu byla první zastávka,kde se trochu potrénovalo v karbanu a po hodince se pokračovalo dál na zámeček. Dorazili jsme tam kolem druhé hodiny kdy jsme stihli trubadůry až na konec. Někteří jsme se vyplazili na kopeček, někteří to svižně vyjeli, posilnili jsme se jarními oříšky na pevné nervy od Pavla a pokochali se velikonoční výzdobou a vazbami studentů vysoké školy. Opravdu je co vidět. S Verčou jsme tuto akci objevili náhodně poprvé před třemi lety. Pokaždé jsou vazby provázeny jiným podtextem ikdyž je to vždy velikonoční téma. Zdrželi jsme se hodinu a poslechli si znovu trubadůry, kteří hráli každou celou hodinu.

Plány jsme měli ještě i dál přes Nový Dvůr , sv. Huberta až do Valtic, ale bohužel jsme museli akci kvůli počasí ukončit. Přihnala se nějaká vlna větru a deště a tak jsme to otočili k domovu. I přes nepřízeň počasí k závěru dne to byla nádherná vyjížďka se skvělými zážitky.


Anička