Moravská cyklotlupa

Po propršeném víkendu se konečně usmálo sluníčko a tak jsme již nemohli zaváhat s vyjížďkou na kola. Obzvlášť když účast přislíbila i Verča a kupodivu i sraz v určenou hodinu byl dodržen přesně.

Po dlouhém váhání jsme zvolili Pohansko, tentokrát trochu jinou trasou a po cestě jsme  se krmili malinami, pak jme to prodloužili k Lánům, kde byl delší oddech, páč Anička nezapomněla vzít karty. Mastili jsme ostošest, sluníčko hřálo a k nebývalé pohodě přispěl i můj úspěch v karbanu. Verči se dnes nedařilo, ale připisujeme to nervozitě, kterou zažívala kvůli nastávajícímu večeru :)) Anička zůstala v šedém průměru, ale očividně se karta obrátila už včera a její hvězda opět trochu víc zazářila. Nicméně to na mě nestačilo a tak jsem si užíval vavříny slávy. Ovšem, jak se ukázalo později, ne dlouho...

Pak následoval návrat na Pohansko, kde byla ukázka boje z klubu vojenské historie, za potlesku stovek diváků. Trochu jsme se zdrželi, protože cesta byla neprůjezdná. Nakonec jsme ještě Verču doprovodili na půl cesty domů kolem celnice a vzali to lesní zkratkou do BV. Loučili jsme se hodinu klábosením venku, až jsme se nakonec domluvili na pokračování karbanu, páč Anička toužila po odvetě. To už jsme kotvili u ní a při dobrém čaji se pokračovalo nekonečně dlouho. Bohužel, čím déle, tím to bylo pro mně horší a horší. Sice jsem taky párkrát z voleje zavřel, ze začátku snad i víc, v půli to bylo fifti- fifti, ale pak Anička nastoupila k raketovému útoku a ani neustálé prodlužování mi nepřineslo obrat. Závěr byl ve znamení  trojitého debaklu, se kterým jsem klesl  na samé dno žolíkového bahna. Jo, tak už to někdy bývá.

Odjížděl jsem tedy již za hluboké tmy, sice poražen, ale s dobrým pocitem krásného dne. Nicméně, je třeba udělat přestávku, nechat vychladnout vášně a hlavu  a nechat to vykrystalizovat. Jistě není všem dnům konec, že..

Na kolách jsme udělali cca 35 km.

Pavel.