Moravská cyklotlupa

Domluva na tradiční veřejnou akci byla docela rychlá. Ráno jsme dali sraz v Poštorné u kostela: Miloš, Pavel a já. Miloš tradičně byl s přáteli tak jsme se na startu k nim přidali. Ovšem našemu kochacímu tempu docela rychle ujeli tak jsme pokračovali jen ve trojici. Po cestě si Pavel odlovil nějaké kešky, což mně přišlo docela vhod, neboť jsem si udělala krátkou přestávku na odpočinek s pokochala se krajinou. Cesta byla trošku od minulých v některých částech pozměněná, nicméně měla velmi rychlý spád. Místy mi bylo hlášeno – jedeme průměrnou rychlostí 20 km v hodině – tak šup šup pokračujeme ať neztratíme tempo. Ani tradiční pauza u „kačáku“ se nekonala, cesta vedla mimo ni. Zřejmě jsme tam vždycky moc udupali trávu a to se našim sousedům nějak nezamlouvá. Ještě před polednem už jsme stáli zpátky na českém území a na Rajtsně jsme poobědvali a udělali delší pauzu. Tentokrát těsně pod kopcem přišla vhod i moje lékárnička. Teda nezávidím holčině co měla nehodu a odřeniny.

Po obídku a kafíčku s fit tyčinkou jsme kontaktovali další skalní tlupačku Věrku a domluvili si zastávku na další kafíčko a pokec.Opustil nás akorát Miloš, který pokračoval dál na tu nejdelší trasu přes Úvaly na Sedlec a dál do cíle.  U Věrky jsme sdělili své dojmy, poseděli a pak už jsme se vypravili zpět domů. Ještě jsme udělali zastávku a hodili si cvičně pár partiček žolíka.
V rámci zdravého životního stylu jsem se nechala přesvědčit a ještě jednou vytáhla kolo a jela na půl cesty na medvědí česnek. Pak jsme se důstojně rozloučili – Pavel pokračoval na nádraží a k domovu a já se vrátila.

Nádherný den, tempo  svižné. Prostě jedním slovem paráda.

Anička