Moravská cyklotlupa

 Tož,

 myšlenka na znojemská kolečka se pomalu začíná uchytávat, obzvláště patrně proto, že účastníci mají zajištěn veškerý komfort okolo.

Dnes tedy v podání výběru zdravého jádra bylo pořádáno první oficiální kolečko, na kteréžto bylo předepsáno pořádné provětrání faldíků. K tomu sice bylo hodně daleko, pro začátek se zdolával pouze Šobes, což byl jen slabý odvar toho, co bylo zamýšleno a co bude jistě v blízké budoucnosti realizováno. Nicméně, základní kámen byl položen a my teď můžeme zpětně sestavit harmonogram, jak věci postupně nabývaly smysl.

Vše vězilo pouze v tom, aby účastníci dojeli včas a zbyl patřičný čas na akci; byly tu sice pokusy přijet až k obědu, ale my víme, jak by to dopadlo a tak po zralé úvaze přijíždějí Anička s Milošem již v 9 hodin a Jiřka hned v hodině následující. Po ubytování a nezbytné přípravě se tedy konečně v poledne vyrazilo, k čemuž musel být program přehodnocen a tak se konala pouze základní varianta na Šobes. Po vlastních zkušenostech jsem zvolil opačný směr než je doporučován, což má výhodu zejména v tom, že to nejhorší má člověk v první půli za sebou a v druhé půli si veze zadek skoro zadarmo. Tak tedy svižně ubíhala cesta spodem přes Loucký klášter, Sedlešovice, Havraníky až po Hnanice, kde se trasa stočila do lesa k lávce a začlo stoupání na Šobes. Kouskem jsme křižovali trasu místním závodníkům, kteří se ovšem docela flákali a pojali to patně jako kochací jízdu, jinak si to hlemýždí tempo neumím vysvětlit. Ale před námi se zvedly terasy Šobesu a mezi hlemýždi jsme se rázem ocitli i my. Naštěstí hned v úvodu byl stánek s občerstvením, lépe řečeno s koštem vín a my jsme toho ihned patřičně využili.

Nuž koštovka byla skvělá a zajisté by to mohl být i důstojný závěr naší výpravy, ale to bychom neudělali kolečko, které by se muselo v neděli zopakovat. A tak jsme zvedli kotvy, vzdorovitě vyšlapali nekonečný kopec a pak jsme se ocitli na krásné lesní rovince směrem k Podmolí. Kdyby byl čas, jistě by se i trochu zahoubařilo, ale to bych musel mít s sebou taky nějaké houbaře, co by přispěli troškou do mlýna. Po zkušenostech z Prýglu tedy tuto myšlenku opouštím a dojíždím skupinu s jediným, zato krásným kozákem. Po chvíli kotvíme u rybníčku s občerstvením, relaxujeme a pozorujeme vzdáleného vodníka, kterého někteří naši jasnovidci v lepším případě označovali za kupu smetí, či ho neviděli vůbec. Pak s takovým materiálem sbírejte houby :))

Po občerstvení a odpočinku nás čekala už jen půlka cesty domů a to převážně z kopce, kterou jsme si trochu prodloužili a zpestřili vybranou lesní cestou, nicméně i zde se jelo velmi rychle a tak jsme se záhy rozhlíželi na vyhlídce v Hradišti. Když už jsme kochání měli dost, zůstával už jen sešup do Gránického údolí a krátký výstup do Znojma, co už jsme zvládli levou zadní a zakrátko jsme parkovali ve sklepě, resp. na Řídící věži. Pak následoval již kýžený odpočinek. Na kontě nám přibylo 33 horských km.

Neděle byla krásná, leč krátká; někteří se nemohli vyhrabat z postele a tak se dopoledne stihla jen prohlídka centra a hradu, s neplánovaným erudovaným výkladem chovatelky dravců. Malé sůvičky sněžné byly obtloustlé a nemotorné, ale krásné a zajisté rychle nabydou tu správnou garderóbu. My jsme ale již pádili k obědu a poté se rozloučila Jiřka, s vidinou dalšího odpočinku na zahrádce :))

Po dobrém obědě se zbytek tlupy vydal ještě jednou do města; omylem jsme objevili překrásné starobylé uličky a terasy pod hradem a četné vyhlídky, sluníčko už také začlo příjemně hřát a tak jsme tam chvilku spočli. Zakončení proběhlo vyhlídkou z ochozu kláštera a rozjímáním v kostele sv. Mikuláše. Pak už následoval návrat domů, balení a odjezd na stanici, kde jsme se důstojně rozloučili. Tož, tak!

Pavel

FOTO