Hardeggská vyhlídka
Tož,
zdravé jádro opět nezklamalo a tak jsme se spořádaně sešli na akci Znojemského kolečka, tentokrát s pracovním názvem Hardeggský záhul 
.
I když počasí trochu zlobilo a zpočátku to vypadalo na odpísknutí, nakonec jsme vytrvali a posléze docela si i libovali chladnějšího počasí. Přecijen, trasa se zdála být zpočátku nekonečná a kopce taky, obzvláště, když jsme u podmolského rybníka kotvili ještě kolem půl dvanácté a to jsme měli za sebou úspěšně pouze čtvrtinu cesty, že...
Pak se pokračovalo dál, občas a i dost často nějaký ten kopec, samozřejmě krapět větší, než jsme byli navyklí z břeclavska nebo i z Brna, ale to je již v tomto kraji obvyklé, nicméně posléze, po docela hnusném stoupání k Čížovu jsme se objevili na Hardeggské vyhlídce, což byl cíl naší cesty. Kochání bylo nekonečné, pofotili jsme, co se dalo a snad i pořádně odpočali. Pak následoval výjezd zpět do Čížova, kde jsme zakotvili v restauraci U Švestků a tam se dobře nadlábli, ovšem po delším čekání, páč bylo narváno. To už mezitím začlo bouřit a několikrát slabě sprchlo, ale déšť nepřicházel a tak jsme se kolem 15:20, jestli se nepletu, vydali na zpáteční cestu. Ještě jsme zdolali poslední kopec před Břečkovem, vyběhli do Milíčova a pak k lesu, to nám to už přímo svištělo a tak jsme kolem 17 hodiny již kotvili v základním táboře Pod věží. Čili, přes mnohá zpoždění, přesně dle plánu.
Pak již následoval kýžený relax, trochu se pojedlo a šlo se na kutě. Na druhý den byla ještě procházka terasami a Starým městem k Dyjskému údolí, kochání, ale bylo úmorné horko a tak jsme byli rádi za každý stín. Pak již následoval skromný oběd a důstojné rozloučení se zbytkem jádra i s mým železným ořem, jenž mi dobře sloužil přes 15 let. Málem jsem uronil slzu :)).
Trasu jsem vybral původně po lesních a jiných stezkách, ovšem po částečném otestování jsem usoudil, že by to nemuselo sednout každému a tak jsem ji trochu zkrátil, vynechal největší krpály Národním parkem a alternativně volil trasu po silnici, i když nejhezčí lesní úseky Gránickým údolím jsem zachoval, aby toho nebylo zas tak málo. Nutno pochválit přítomné dámy, že šlapaly bez reptání a poctivě, až se z nich kouřilo. Nakonec jsme vše zvládli v pohodě a bez nehod. Našlapáno 46 km, dle některých prý 50, Miloš dobrovolně ještě o trochu víc.
Kromě mne se zúčastnili: Anička, Miloš, Jiřka a Hanka.
Pavel
Foto u Miloše
Komentáře
Přehled komentářů
článek jsme jsi přečetla, fotky viděla, museli jste se mít úžasně, to vám přeju, já měla manévry u maminy .)
Re: :)
(Pavel, 11. 7. 2014 17:47)jo beruško, prozatím se Znojmu úspěšně vyhýbáš, takže to nejhezčí, co zde máme, ti nenávratně uniklo. Tak s tím něco dělej, věčně tady nebudu...
Re: Re: :)
(Zdenula, 15. 7. 2014 7:33)já vím, človíkovi pořád něco uniká a někdy s tím nic nenadělá
Re: Re: Re: :)
(Pavel, 19. 7. 2014 20:57)což v bleděmodrém platí i pro obdobné nejmenované "případy":)
tedy záhul to byl
(Jiřka, 7. 7. 2014 9:34)ale zvládnutelný:)). Pochvala patří i Hance, která to zvládla na půjčeném kole neodpovídajícím její výšce:)). Vyhlídka na údolí Dyje a Hardegg byla nádherná a rozhodně to stálo za to ťapání do pedálů. A pokud šéfovi MCT chybí to naše brblošení, můžeme zase začít, aby nebyla nuda, že...Znojemské terasy nádhera, opravdu se nemusím za svoje rodné město stydět:)). Azyl pod věží opět neměl chybu. Jak to ovšem dnes přežít v "zaměstnání"?
Re: tedy záhul to byl
(Pavel, 7. 7. 2014 19:40)
Jo, nakonec to nebylo tak hrozné, ale dnešek v práci byl úmorný, ale i to se časem srovná.
Zajisté musím ještě jednou pochválit Hanku, že testovala mé kolo, které bylo konečně po dlouhé operaci uznáno zdravým, leč některé převody zlobily a nakonec se uvolnila klika a na to už jsme trestuhodně neměli nářadí, i když jsem tak nějak tajně spoléhal na Miloše, který má přece všechno :)) Nakonec to Hanka statečně zvládla, klika bude nová a Diamond pak bude čekat na dalšího testera, že..
Re: Re: tedy záhul to byl
(element Miloš, 8. 7. 2014 20:30)
Tak akce se opět vydařila, velké diky vedoucímu zájezdu.
I když cílem byla krásná vyhlídka Hardeggská, největší dojem jsem mel z údolí Granickeho potoka, kde jsem byl vůbec poprvé. Ten nabídl hned dvojí zážitek. Pri pomalé jízdě/chůzi, se lze romanticky kochať okolní krásou přírodní. Kdyz vsak pri návratu spěchate, užijete si adrenalinovy sjezd mezi stromy, pařezy i skákání po kamenech (to se hodí i ty chrániče). Navíc se lze ochladit ( průjezdem) hned v nekolika brodech....
Fotky už jsou na Rajčeti a také imbus klič č.8, jsem pridal do nářadí.
Dost možná se k Grandickému potoku brzy vrátím, tentokrát jen ve dvou...
... záhul
(Anicka, 8. 7. 2014 18:16)Tak tentokrát to "šéf MCT" dotáhl opravdu k doikonalosti. Prostě umí když chce. Trasa byla opravdu vybrána pečlivě, velký kus cesty ve stínu. Odpočinku dost a relativní rovinka chi chi... Pohodoví účastníci, nikdo neremcal, ale asi budeme muset občas nějakou tu poznámku utrousit jinak to bude fádní . Připsala jsem si dalších pár km na konto , abych nepřišla ze cviku a těším se na další projížďku. Dík všem zúčastněným a Pavlovi extra za poskytnutý azyl.
:)
(Zdenula, 11. 7. 2014 10:55)