Moravská cyklotlupa

Malá „Vinná muška“ spojená s kolaudací

Konečně nastal čas na kolaudaci  bytu  po opravách. Sice je pořád co dodělávat, ale už všechny nepředvídané katastrofy byly zažehnány. Tak se zdravé jádro cyklotlupy domluvilo a sešlo se ke spojení dobrého s užitečným. V rámci vyhlášené kolaudace se konala i první letošní vyjížďka po LVA – tradiční „Vinná muška“. Osvědčený to okruh, nenáročný a kochací, s tradičními zastávkami u Janohradu a Tří Grácií.

Jak už bývá zvykem ani domluva není jednoduchá. Sjížděli jsme se jako „Švábi na pivo“. Prostě jsem nepoučitelná, nepochopila jsem za ty roky, že co se dne, hodiny a programu týká nikdy se nesmí nechat žádná volnost. Jako první dorazil do místa konání Pavel – bezproblémový jedinec, za ním dle smluveného času dorazila Jiřinka a tím jsme na cyklistickou část byli všichni, poněvadž Verča jde ve šlépějích nespolehlivého jedince, v pátek večer totiž zjistila, že nemá nafoukáno kolo a veškerá mužská část co se kolem ní točí totálně selhala a tak se prostě nemohla včas dostavit. 

Po vyložení všeho potřebného, založení stanoviště, malém občerstvení a připravení sladké tečky na večer jsme vyrazili na cestu. Opravdu nádherné počasí, v lese balzám na nervy, kochací tempo, kde jsme měly s Jiřinkou i možnost popovídat jelikož jsme stačily s dechem. Cesta ubíhala s Pavlem za zády, občas vyrazil kupředu, aby si konečně trochu zajezdil, občas se zase zpozdil, aby nám dal náskok. Dorazili jsme do prvního stanoviště u Janohradu - zastávky na občerstvení. Na to, že je tepre začátek dubna bylo na místě spousty turistů a než mně Pavel poučil jak mám stavět kolo, abych neměla „osmičku“, najití té správné polohy, aby mi kolo nepadlo na zem nám bylo obsazeno vyhlédnuté místo k sezení. Trochu jsme pofotili, pokochali se přijíždějící lodičkou a dorážějícmi labutěmi, poklábosili a vydali se dál na cesty. Další zastávka byla plánovaná u Tří Grácií. Na místě samém jsme zjistili , že je zde k zakoupení malé občerstvení v podobě ochutnávky lahodného vinného moku, tak jsme se rozhodli vyzkoušet rossé z Frankovky. Všem nám chutnalo. Po rozebrání buclatých postav Tří Grácií za přispění paní co prodávala vínko, zda tehdy ženy též trpěly celulitidou a jestli řešili ploché bříška či nikoliv jsme se odebrali zpět k domovu.

V pohodě jsme ve velmi slušném čase dorazili domů a nastal čas začít trochu hodovat a připravit se na večer.Co by hostitelka jsem nachystala stůl , ohřála a naservírovala králíka na smetaně s knedlíkem, po něm následovalo kafíčko se sladkou tečkou – zákuskem „hrk hrk“ od Jiřinky a čekali na příjezd dalších zúčastněných. Po urgenci se dostavila Verča a po ní přijela po celodenní službě i Alka. Tak jsme mohli konečně pokoštovat domácí meruňkovici a zakousnout trochu slaného od Verči. Pak už každý funěl a nejraději by to „zalomil“ a dal si dvacet. Ale probrali jsme všechno kolem a dokola a naráz jak čas utíkal se Verča rozloučila „že už musí, že dává přednost lepší nabídce“. V tom Alka navrhla dát si partičku karet. Všichni jsme souhlasili a já podala krabičku s kartami. Dokonce i Jiřinka ožila a přidala se na pár partiček. Jak čas utíkal  a my se průběžně střídali ve výhrách začal na nás dopadat spánek.  Ukončili jsme hru a odebrali se na lože.

V neděli ráno už se konalo jen probuzení, lehká snídaně a někteří se ubírali k domovu. Torzo, které zůstalo se usneslo, že do obědu si  dá kafíčko, pár partiček karet a po obědě se vydá na procházku na památkami. Takový menší okruh, vyvětrat hlavu, pokochat se rozkvetlými stromy, zelenou přírodou v lese a posledovat jak se nám známá místa mění k nepoznání. Ale k lepšímu. Po návratu nezbylo nic jiného než se pomalu začít loučit a odebrat se domů s přáním brzkého shledání.

Děkuji všem za  účast, dárky ke kolaudaci a s přáním „Sportu zdar“ šupky dupky do další akce.

Účast: Pavel , Jiřka, Verča, Alka, Anička