Moravská cyklotlupa

 Tož,

akce znojemského kolečka se i tentokrát zúčastnili pouze skalní tlupáci, byť Miloš měl naivní snahu sehnat i další lidi, čemuž se ovšem nepřikládál žádný význam, stejně jako lákání ostatních lidí včetně kolegů z práce. A tak jsme si opět jako obvykle museli vystačit sami, což také nebylo ke škodě věci.

Takže jsme se podle harmonogramu sešli v daný čas pod Řídící věží, následovalo ubytování a dokončení příprav včetně základního úklidu. Nutno dodat, že start akce byl omylem odložen o hodinu, což se ale možná příznivě odrazilo na teplejším vduchu, byť dnes bylo objednáno letní počasí hned od rána a tak se vše dalo s troškou odvahy absolvovat i zcela nalehko.

Plán nařizoval výjezd na Kraví horu, ze kterého se stal posléze výšlap, nicméně ty vyhlídky stály za to, navíc jsme popovídali s párem cyklistů od Krnova a Jiřka si pohrála s jejich hafanem. Pak následovala vlnitá rovinka prokládaná rychlými sjezdy přes Konice, kolem kostelíka u Popic a Havraníků a pak ještě rychlejší sjez k údolí Dyje, vše dle plánu po cyklistické modré značce. Pak jsme se octli na již známém místě u jezu a rozhoupanou lávkou pokračovali loukou pod Šobesem a následně výšlap na něj.

Na viniční odpočívce pod Šobesem byla nařízena svačina a kupodivu nikdo neprotestoval :-)), následovalo kochání a chvíle slunění, než jsme se odhodlali šplhat zase dál. Následující kopec dal opět najevo, že už se nacházíme v hornatější části posledního cípu Vysočiny, Anička marně lapala po dechu a Jiřka se vracela zpět, jestli jsme se někde neztratili; ale každý kopec někde končí a i toho jsme se dočkali, načež následovaly již známé rychlé rovinky v podstatě až do cíle, s výjimkou malých stoupání kolem vyhlídky Králova stolce, velkým sešupem z Hradiště a závěrečným výstupem z Gránického údolí do Znojma. Čímž jsem naznačil zbytek trasy, ovšem za zmínku ještě stojí pěkné vyhlídky z Králova stolce, který byl obležen turisty a důchodci; kde jsme se kochali a fotili a učinili závěrečný odpočinek.. Jiřce se foťák odporoučel do věčných lovišť a tak to má chudák, těžce pašovanej z júesej, za sebou.. nakonec pak ještě trochu neobvyklý okruh po cyklostezce Znojmem kolem hradeb, o kterých Anička prý neměla tušení. Tím jsme jarní jízdu úspěšně zakončili a zakotvili v základním táboře.

Pak již jsme zasedli ke kýženému obědu a vydatně pojedli, načež někteří okamžitě zdřímli, Miloš posléze vyrazil směr nádraží do náruče své milované a Jiřka dokončila dobrovolný úklid; pak dámy pokračovaly v debatě, já jsem rezignoval na okolní dění a tím jsme nenápadně ukončili den:)).

V neděli se počasí radikálně otočilo, čekal nás jemný déšť a mrholení; Jiřka jako obvykle hned prchla, prý na zahrádku, a já s Aničkou jsme se šli pokochat na výhledy z podhradních teras. To už bylo po poledni, následoval oběd a pak jsem vyprovodil Aničku na nádraží, abych měl jistotu, že opravdu odjela :)). Pak jsem šel samozřejmě také chrápat v podstatě až do rána.

 Dnešní jízda tedy dala očekávaných 32 tvrdých km; nutno ale pochválit naše dámy, které, ač letos ještě kolem nepolíbené, poctivě šlapaly a nefrflaly, což se již stává jejich dobrým zvykem. K pohodovému výletu zajisté přispělo i počasí kolem 20°, nezvyklým na tuto dobu a dobrá nálada všech a nakonec i beznehodový a bezporuchový průběh akce. Tímto jsme, poněkud předčasně a neoficiálně, zahájili cyklistickou sezónu a tak nezbývá, než pokračovat v nasazeném tempu a neusnout na vavřínech. Tož, tak!

Účast: Pavel, Miloš, Anička, Jiřka.

Foto u Miloše