Moravská cyklotlupa

 Dle nově založené tradice znojemských koleček (otázkou je, jak dlouho vydrží), byla zorganizována akce s pracovním podnázvem Burčákové stezky, což by snad mohlo vyvolat klamnou představu - obzvláště když jsme se tematicky připojili k oficiální akci Tour de Burčák (TdB)- že se bude mohutně popíjet burčák; opak však byl pravdou. Vše bylo hlavně o kole, projížďkou mezi vinohrady prosluněným podzimním pohraničím Znojma. Na programu dne bylo i shlédnutí oficiálního ME v cyklotrialu, které právě probíhalo ve Znojmě, a komu by to snad nestačilo, mohl ještě fandit MR v orbě nedaleko Mašovic.

Bylo objednáno perfektní počasí, byť tomu někteří účastníci zatvrzele ani v průběhu dne pořád nevěřili, ale Aladin opět věštil naprosto přesně celý víkend. A tak jsem, po předchozích štrapáciích, mohl na startu naší akce slavnostně přivítat hned dva skalní účastníky Cyklotlupy; Miloše a Jiřinku. Po ubytování se nejprve shlédlo zahájení závodu cyklotrialu, načež jsme se vydali na trať, nejprve po oficiálním značení TdB, se speciální vlastní úpravou tentokrát přednostně po silnici. Prozatím nás nechávali chladnými otevřené sklepy v Sedlešovicích, Šaldorfu i v Šatově, pak jsme ale překročili donedávna ilegálně hranici a octli se v Kontrolním bodu v Unterretzbachu, kde jsme již neodolali vůni burčáku a ochutnali pravý nefalšovaný rakouský Šturm, mimochodem velmi lahodný. Po dostatečném pokochání se okolím i vlastním sklepem jsme se pak vydali v protisměru trasy TdB do Hnánic, odkud jsem měl v plánu vyjet ještě na Šobes, což ale Jiřka, vzhledem k svému momentálnímu nahnutému zdraví, kategoricky zamítla, byť bys na něj kamenem dohodil. Tak jsme tedy, pro klid v rodině, zvolili návrat do výchozí pozice; přesto jsme dali pěkných 30, občas dost krosových km.

Po návratu jsme se dali do přípravy pozdního oběda; mezitím jsme s Milošem ještě stihli poslední závodníky Cyklotrialu a vyhlášení vítězú i exhibici. To už přijížděla do Znojma Anička, čerstvě pruhovaná - sešívaná, tentokrát jako pěší torzo Cyklotlupy. Konečně jsme tak mohli zasednout ke kýženému pozdnímu obědu, či spíš předčasné večeře. Poté jsme se vydali za burčákem, abychom tématu dnešního dne učinili zadost; po delším hledání se nám to podařilo a burčáček byl perfektní, a při něm jsme také strávili zbytek dne.

Na druhý den se mí hosté hned od rána pomalu vytráceli jako pára nad hrncem; posledního účastníka, Aničku, jsem důstojně vyprovodil k vlaku po lehkém obědě, po předešlé procházce opět prosluněnými zámeckými terasami. Nyní tedy zbývá jen poděkovat účastníkům za zdařilý víkend.

Pavel  

FOTO, opět s velmi zdařilými záběry, je na stránkách nášho dvorního fotografa Miloše.