Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatomartinská husa

17. 11. 2015

Na dnešní svátek bylo naplánováno setkání skalních u martinské husy, ale aby to nebylo jen tak zadarmo a nenahrnuly se davy hladovců, bylo to spojené s výšlapem. Zafungovalo to, ale husa nebyla k sehnání a tak jsem tvořil náhradní menu, jehož základem byl boršč a gulášek hovězí, a jako předkrm různé pomazánky, saláty a kachní játrovka dle vlastního receptu. Situaci zachraňovala ještě Anička, která prozřetelně zasponzorovala mladé svatomartinské růžové z valtických knížecích sklepů, že...

Dle domluvy přijíždí ještě v předvečer akce Anička a po ubytování v Modrém apartmá Pod věží se věnujeme probírání obecných otázek a dění v cyklotlupě zvláště. Mezitím dokončuji úklid a vaření a zahajujeme karban, ve kterém se nám střídavě dařílo. Pak již čas notně pokročil a to byl konec večerního programu. Ráno ještě za tmy jsem se vystrojil do obchodu přikoupit poslední ingredience a pak jsme chystali pomazánky a snídani, než přijde Jiřka. Ta přijela kupodivu zavčasu dle plánu, nasnídali jsme se a trochu splkli, než jsem vyhlásil nástup.

Vzhledem k počasí a časové dispozici jsem zvolil mírnější variantu Gránickým údolím po nové Mločí nauční stezce. Bylo se čemu kochat a docela jsme se i zapotili při návratu, páč Znojmo je na kopci a pokaždé je třeba poctivě šlapat. Mloka jsme neviděli, ale jsme viděli černou veverku a datle, kteří klovali do stromů.

Po návratu domů jsme zasedli k tabuli a po (dobrém) obědě jsme si dali i to kýžené vínko. Pak jsme ještě dlouho probírali všechno možné, kromě jiného bylo, alespoň pro příští rok, domluveno, že nenecháme tlupu chcípnout na úbytě. To už se vymezený čas nachýlil a vyprovodil jsem dámy na nádraží.

Pavel

 

Komentáře

Přehled komentářů

Svatomartinská husa

(Anička, 23. 11. 2015 21:47)

ta sice nebyla, ale to vůbec nevadilo, byly jiné chutné pokrmy a svatomartinské vínečko koupené přesně na Sv. Martina bylo obzvláště lahodné. Mločí stezka je úžasnou procházkou a je čím se kochat. Pravdou ovšem je, že kdy se jde do údolí člověk se cítí na osmnáct, když ovšem stoupá nahoru to už se blíží minimálně ke stovce, někdy i stodvacítce a až na vrcholu se teprve rozdýchává tak k osmdesátce.... Někteří by mohli povídat chi chi... Nicméně zase jednou skvělé a úžasné setkání. Dík Pavlovi...

Re: Svatomartinská husa

(Pavel, 24. 11. 2015 21:45)

Ano, vínko bylo opravdu lahodné. A co se pěšího výšlapu týče, je zajímavé, kolik krás člověku unikne, když to profrčí na kole. Respektive, dostane se i na místa, kam by s kolem nejel.
Nyní si uvědomuji, že vůbec nemám prozkoumané všechny ty uličky, podhradní stezky a rozhledničky. Ve Starém městě dovedu pořád zabloudit. Máme tedy inspiraci do příštích let.