Moravská cyklotlupa

Tuto tradiční znojemskou akci pod patronátem Vinařských stezek jsme absolvovali v rámci znojemského kolečka, čímž bylo zároveň postaráno i o program a tak jsem zabil několik much jednou ranou :)). Přesto tahle nabídka patrně nebyla dost lukrativní pro velkou část našich známých, i přes příslib poskytnutí zázemí, a tak jsme se na startu objevili zase jen tři. Tedy kromě dvou kolegů z práce, Jirky a Marka, kteří se také s nadšením zúčastnili. Nu což, jsem nepoučitelný, ale vše do času. Teď ale k věci:

Sobota zavčas ráno, ještě nemám sbaleno a nakoupeno a už dostávám zprávu od Aničky, že se řítí šíleným tempem vlakem ke Znojmu. Těsně před ní také přijíždí Jiřka, zaparkovává a dávám dohromady kola a věci. Pak ještě dáme rychlé kafe a jdeme nakládat.

Vyrážíme v deset hodin k Louckému klášteru, kde je oficiální zahájení akce. Poté vyrážíme směr Sedlešovice, Konice, atd. Jede se dobře, nálada vesměs skvělá, všude stovky cyklistů i pěších koštéřů, bylo objednáno parádní teplé podzimní počasí a tak jedeme nalehko. V prvním sklípku U Nápravů také koštujeme vzorek burčáku a je vynikající. Pokračujeme na Konice, Popice, přejíždíme hlavní a míříme po zaprášené polňačce do Šatova. Zde jsme chtěli krátce pojíst, ale bylo všude hafo jiných cyklistů s týmž úmyslem a tak popojíždíme dál. Po celkem pohodové cestě najíždíme na úsek hrbolaté cesty podél Daníža, odbočuji k bunkru, kde se chvíli zdržím. Bohužel jsem odřekl dobré jídlo a červený burčák v zájmu zachování integrity tlupy, páč holky jedou napřed a přeci je nenechám pak někde čekat. To by mohl být průser :)) Nakonec čekají v pohodě u burčáku u sklípků před Chvalovicama; posedíme, ale již mám hlad a tak jedu kousek dál k Adámkům na avizovaný řízek. Samozřejmě zas pozdě, vše již sežraly hladové cyklistické kobylky. Tož záchrana v podobě škvarkového chlebu a že tedy pojíme ve Vrbovci u vinaře Vrby, jak je avizováno dále.. Jo, povídali, že mu hráli, že... Přejíždíme pohodově Chvalovice a okrajem Dyjákoviček, ve Vrbovci narážíme ovšem na zmatečné značení, které nás vodí za nos, samozřejmě oběd žádný a tak činím zásadní rozhodnutí, proti němuž není odvolání, a sice, že již nebudeme bloudit a pojedeme přes Načeratice do Znojma. Vidina sprchy ale zhatila mé plány na oslavu v areálu Louckého kláštera, páč holky byly přecijen trochu unaveny, byť tato trasa již patří k normálním znojemským rovinkám, že? Pak ale jdeme do města na jídlo, páč dnes nevařím. Hledáme ještě nějaké zákoutí na závěrečný burčák, ale kde ho mívali, tam mají reservé a kde by mohl být, tam není, a tam, kde určitě je, to je zas prý moc daleko...nakonec zasedáme ke kýžené sklínce přímo na náměstí a jsme konečně všichni spokojeni. Večer ovšem zakončujeme jen sporadickým vyprávěním, proloženým podřimováním.

Znojemské kolečko v jeho nejkrásnější podobě máme tedy za sebou, ti, co nebyli, už ho nestihnou a můžou jen litovat. Ale to už jsme zase tam, kde jsme byli na začátku.

Tož tedy, Vivat Znojmo, Vivat burčák! 

FOTO

Pavel